Úvod do vody – může mít voda paměť?

Než se voda z přírodních pramenů dostane do kohotků našich domovů, je na své cestě vystavena různým technickým vlivům. Různým zvukům, vůním frekvencím, vibracím a neviditelnému záření satelitů, pozemních vysílačů, vysokého  napění nebo dokonce radiaci. Voda je dále vystavena lopatkám vodních turbín i čerpadel a neustálému tlaku v potrubí, což její kvalitě a vitalitě rozhodně neprospívá. Není proto divu, že dvě chemicky stejné vody mohou mít různé biologické vlastnosti, podle toho, jaké „informace“ na své pouti  k nám nasbírají. Jedna z nich se může v živém organismu chovat zcela jinak nežli voda druhá, ačkoli obě exaktně vykazují stejný obsah látek. Vodu tedy nestačí vyhodnocovat pouze z pohledu chemie a mikrobiologie, ale musíme najít cestu, jak vyhodnotit její vnitřní strukturu, protože struktura určuje následné vlastnosti. Příkladem v pevném skupenství může být uhlík, který jako základní stavenbí prvek mnoha sloučenin může existovat v různých podobách: uhlí – grafit nebo diamant.

Podobné je to s vodu. Ne každý ví, kolik je ve vodě molekul. Přestavíte–li si, že v jednom litru vody je tolik molekul, že při jejich hypotetickém zvětšení na velikost zrnka písku tím pískem z jednoho litru vody  zasypete celý povrch zeměkoule do výšky 1 m. Není to neuvěřitelné? Spokojme se tedy s informací, že molekul je ve vodě hodně a jsou velice malé. Jakožto velmi malé částice podléhají nejrůznějšíím i velice jemným elektomagnetickým či informačním vlivům, proto se skládají do různých uskupení  (klastrů). Tyto kalstry se různě modifikují aneustále pulzují, proto  se voda  chová jako  paměťové médium, které všechno zaznamenává.

Velmi jasně a zřetelně si to uvědomil japonský lékař a homeipat Masaru Emoto, který od roku 1995 vodě našeptával různá slova, vyjadřoval různé emoce a pouštěl jí nejrůznější hudební nahrávky, nebo ji vystavoval mikrovlnám a radoaco. Rychlým zmprazením vzniklé krystaly vody fotil a porovnával, snad již nikoho neopřekvaví, že krystaky jsou velice různé podle toho jakým vlivům a emocím vodu Emoto vystavil (odkaz na video)  Emoto o tomto tématu napsal a v několika zemích prodal asi 4 milióny knih, všechny čtyři co vyšly česky májm od něj japonsky podepsané. Za  10 let provedl asi 1000 přednášek v nejrůznějších zemích . Na jedné z nich v roce 2009 jsem měl tu čest tleskat ve stoje tak, jako celý zaplněný sál veletržního paláce v Praze v Holešovicích, když Masaru Emoto promítl kryatal vody vystavené vlivu  korunovačních klenotů Karla IV. Málokdo ví, že přesnou vědeckou metodou prokázal účinnost homeopatie – tedy schopnost vody ukládat, udržet a přenášet informace, přesto však  nebyl jeho objev vědeckou komunitou zatím přijat.

Může mít voda paměť? 

Prof. Rustum Roy se na Pensylvánské univerzitě v USA již 60 let zabývá vědou o materiálech. Vyrobil největší umělý diamant a světě a monokrystal rubínu o hmotnosti 7 kg. Říká: „Voda je nejdokonalejší paměťové médium.” Tak bychom to snad mohli vzít na vědomí.

Zatím se ale žádná „oficiálně uznaná“ západní učebnice schopností vody ukládat informace nezabývá. Tato „povaha“ (vnitřní struktura) vody je ale pro všechny živé organismy, které u na vodu odkázány, rozhodující. V oficiálním hodnocení pitné vody se zatím vnitřní struktura vody neuvádí.

Na tomto webu popisujeme, představujeme, porovnáváme, vysvětlujeme a nabízíme  různé technologie,  které působí   na vnitřní strukturu vody, kterou mění na molekulární úrovni. Z kohoutkové vody se tak stává úplně jiná, životodárná  tekutina, která má jiné energetické vyzařování.  Díky pozměněné struktuře se voda  jeví jako chutnější, je měkčí a vykazuje celou řadu dalších pozoruhodných vlastností. Voda se také vyznačuje vysokou mikrobiologickou stabilitou, nezbytnou např. pro další potravinářské výrobky, které vodu obsahují. Proto je oblast použití nabízených technologií tak  neskutečně široká.